Srpen 2014

TAG - divné otázky

29. srpna 2014 v 22:59
Hodně lidí mi píše že by chtělo tagy,tak jsem jich vám sem pár přidala a je tu další.
1. Máš nějakou přezdívku, kterou používá jen Tvá rodina? říkají mi normálně a děda niko
2. Máš nějaký divný zvyk? snad ne
3. Máš nějaké divné fóbie? klauni,pavouci
4. Jakou písničku si nejradši zpíváš nahlas když jsi sama? JT-Mirror
5. Jaké drobnosti Ti nejvíc lezou na nervy? prokřupování kostí
6. Co děláš, když jsi nervózní? piju čaj
7. Jaký byl Tvůj první plyšák a jak se jmenoval? byl to lev a říkala jsem mu lvíček (jak originální)
8. Jakou stranou těla jsi otočená ke sprše? nemáme sprchu,máme vanu
9. Umíš se svým tělem něco zvláštního, co jiní nedokáží? dokážu spadnout i na rovině
10. Jde se spát - co si popravdě vezmeš na sebe? jak kdy,ale nejčastěji tepláky a triko

TAG - 25 náhodných otázek

28. srpna 2014 v 13:47
1. Máš nějaké domácí mazlíčky? psa a 2 činčily
2. Řekni 3 věci, které jsou fyzicky blízko tebe. stůl,televize,křeslo
3. Jaké je teď počasí? sluníčko ale je zima
4. Umíš řídit? Jestli ano, nabourala jsi někdy? neumím
5. V kolik hodin jsi dnes vstávala? 9:00
6. Kdy jsi se naposledy sprchovala? ráno
7. Co byl poslední film, který jsi viděla? the perks of beiging a wallflower
8. Co říká tvoje poslední zpráva? nějaká od operátora
9. Co je tvůj vyzváněcí tón? Charlie XCX - Boom Clap
10. Byla jsi někdy v zahraničí? ano
11. Máš ráda sushi? ano
12. Kde nakupuješ potraviny? všude možně
13. Už sis někdy vzala prášky na spaní? ne
14. Kolik máš sourozenců? nemám
15. Máš stolní počítač nebo notebook? obojí
16. Jak stará budeš o tvých dalších narozeninách? 15
17. Nosíš kontaktní čočky nebo brýle? brýle (občas)
18. Barvíš si vlasy? ano
19. Řekni něco, co plánuješ dnes udělat. udělat cupcakes
20. Kdy jsi naposledy brečela? je to dlouho
21. Tvoje oblíbená pizza? sýrová a šunková
22. Co máš radši - hamburgery nebo cheesburgery? ani jedno
23. Už jsi někdy byla vzhůru celou noc? ano
24. Jaká je tvá barva očí? hnědá
25. Vidíš rodzíl mezi CocaColou a Pepsi? obojí je to nezdravé,takže ani ne.

Detoxikační voda

26. srpna 2014 v 13:02 Recepty/Recipes
ahoj! Rozhodla jsem se vám sem přidat moje detoxikační vody co si dělám každý týden,určitě to zkuste,jsou výborné.
1. Citron a máta.
Do vody dám citron nakrájený na plátky,přidám lístky máty a šťávu z citronu popřípadně cukr a led.

2. Směs ovoce.
Jablko,nektarinka,borůvky,ostružiny,jahody.
Nakrájím větší ovoce a dám do vody. S borůvkami a menším ovocem nic nedělám, jen je hodím do vody a nakonec ochotím citronem nebo cukrem.

3. Melounová.
Nakrájím meloun na kostičky a dám do vody. Přidám cukr a citronovou šťávu.

- Detoxikační vody jdou udělat s každým ovocem nebo zeleninou. Určitě nějakou zkuste. Je to dobré,zdravé a v létě osvěžující.

TAG - jedno slovo

26. srpna 2014 v 12:46
1. Tvoje vlasy? Brunet / Hnědé
2. Oblíbená věc? Telefon
3. Sen z minulé noci? Nepamatuji
4. Oblíbené pití? Vinea
5. Vysněné auto? nemám
6. Místnost , ve které se nacházíš? Pokoj
7. Tvůj strach? pavouci
8. Co bys chtěla být za 10 let? šťastná
9. S kým jsi strávila včerejší večer? pes
10. Co nejsi? muž
11. Poslední , co jsi dělala? spala
12. Co máš na sobě? pyžamo
13. Tvoje oblíbená knížka? Sissi
14. Poslední , co jsi jedla? Oříšky
15. Tvůj život? zmatek
16. Tvoje nálada? dobrá
17. Tvé léto? krátké
18. Kdy ses naposledy smála? dnes
19. Nejoblíbenější víkendová činnost? spánek
20. Tvůj počítač? notebook
21. Pivo? ovocné
22. Zima? miluji
23. Dovolená? fajn
24. V tvé posteli? plyšáci
25. Láska? Navždycky.

Ztracené vzpomínky

26. srpna 2014 v 12:36
Vzpomínky jsou velmi důležité. Někdy člověk zažije spoustu krásných věcí,ale zapomene je. Vzpomínky lze uchovat fotografiemi. Když jste dospělí,máte svoji rodinu a najednou na půdě najdete krabici plnou fotek a vzpomínek. První zub který vám vypadl,vlásky z prvního stříhání,fotky první lásky a prvních přátel. Vzpomínky na které jste zapomněli se najednou vrací a vy se usmíváte a uroníte slzu štěstí. Vzpomínky lze zapomenout,ale lze je také uchovat v mysli a vzpomínat na ně s úsměvem.
Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky. - K. Čapek

OREO

18. srpna 2014 v 18:40 Recepty/Recipes
ahoj! dneska jsem se rozhodla dát vám sem pár mých odzkoušených receptů ze sušenek OREO.
Dám vám sem i obrázky,ale nebudou mnou vyfocené,jelikož to nikdy nestihnu vyfotit. (:D)
1. RECEPT - Oreo zmrzlina
- 1 balení sušenek OREO
- 1 řecký jogurt (nebo mléko či smetanu)
- cukr
- kakao na posypání

Takže si do misky dáme jogurt nebo mléko a rozdrcené sušenky dáme do misky,přídáme cukr a zamícháme.
Dáme do mrazáku cca. na 2 hodiny. Poté vyndáme a ozdobíme celými sušenkami a dle chuti posypeme kakaem.



2. RECEPT - Oreo banány
-banány
-oreo sušenky
-čokoláda
-máslo (nebo ztužený tuk)

Rozdrtíme si Oreo sušenky a banány rozkrájíme na půlky. Poté banány napíchneme na špejle a rozehřejeme čokoládu. Banány obalíme v čokoládě a posypeme sušenkami a necháme zaschnout.


A jako poslední jsou tu Oreo cupkakes. Ty mám vyzkoušené a jsou velmi dobré,ale nebudu to tu vypisovat protože jsem ten recept našla na internetu tak vám dám odkaz :)
http://www.laskominyodmaryny.cz/2012/05/oreo-cupcakes.html

Toulky ve hvězdách

18. srpna 2014 v 16:56
Hvězdy na nebi,tak jako lidé na zemi vyzařují své vlastnosti. Když padá hvězda,máme si něco přát,ale opravdu se přání splní nebo je to jen další lidský výmysl?
Noční obloha pokrytá hvězdami a souhvězdími. Támhle v dálce svítí Velký vůz a vedle něj malý a daleko za nimi vidím delfína který skáče v oceánu. Každý člověk má svou hvězdu která ho střeží a opatruje,ale když člověk nemá sílu k životu,jeho hvězda zhasne a přemění se jako další část měsíce.
A já mám jen jedinou otázku : Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?
,,Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí." (Hvězdy nám nepřály)


Take my body downtown 1/2

17. srpna 2014 v 21:52 Books/knihy
1.CHAPTER 1/2 ♦ I'M HERE NOW
"Nech mě jít." zavrčela jsem a přitom bojovala s jeho rukama,které mě držely. Ale byla jsem slabá,ten muž byl silný a já navíc vystrašená. Vzhlédla jsem,přičemž jsem potkala jeho světle zbarvené oči,jak se na mě dívaly z velké výšky.
"Co tady děláš takhle pozdě?" zeptal se monotónně,pořád na mě koukal.
"Prosím." zaprosila jsem a přitom se začala znovu bránit ,ale díky tomu,mě akorát chytil ještě pevněji. Slzy začaly znovu unikat z mých očí. Kůli téhle i předchozí situaci jsem se cítila slabě a křehce.
Pořád mě držel v jeho náručí,když se naklonil ke mně blíž,aby mohl něco zašeptat do mého ucha.
"Křič a budeš litovat." Zalapala jsem po dechu,ale poslechla jeho rozkaz. Byla jsem tolik vystrašená,když mě začal tlačit dopředu. Během minuty jsme došli před dům,odkud vyšel. Stála před ním velká motorka. Mé otázky byly zodpovězeny,když jsme přešli k ní. Nutila jsem se zůstat silná.
Když mě ten muž nechal,počkala jsem,než nastartoval motor a konečně nasedl na motorku. udělala jsem jednu věc,která mě napadla. Běžela jsem.
Vítr mi vlál ve vlasech,jak jsem běžela pryč a slyšela ho křičet "Hej!". Ale přesto jsem se nutila běžet dál. Přeběhla jsem silnici dostala se na chodník na protější straně. Žádní lidé tu nebyli,ulice byly v tuhle dobu většinou prázdné. Rychle jsem se ohlédla přes rameno,spatila jsem ho,jak zrovna přebíhá silnice a sleduje každý můj pohyb. Pronásledoval mě.
"Do prdele!" zaklela jsem a rozeběhla se ještě rychleji,dokud jsem nevběhla so postraní uličky. Doufala jsem,že mě neviděl. Stočila jsem se do klubíčka,když jsem se schovala za popelnici. Rukou jsem si zakryla pusu,ab můj dech nebyl tak hlasitý. Kroky byly slyšet blíž a blíž,ovšem míjely postraní uličku.
Když už jsem je neslyšea,rozhodla jsem se počkat,dokud nebude určitě pryč. Mé srdce bylo vážně rychle,nohy jsem měla jako z želé a hrdlo se mi poád svíralo ještě víc,tak až jsem nebyla skoro vůbec schopná dýchat.
Hluboké nádechy a výdechy mi pomohly se uklidnit předtím,než jsem vykoukla zpoza popelnice. Ulice byla prázdná. S malinkým úsměvem jsem si pomalu stoupla,ale pořád jsem byla opatrná. Bála jsem se,že by mě mohl slyšet,pokud by byl blízko. Byla jsem na kraji ulici a rozhlížela se. Vkřikla jsem,když jsem byla silou natlačena proti zdi a setkala se znovu se stejnýma,tentokrát ovšem tmavě zbarvenýma očima. Díval se naštvaně a zuřivě. Přitiskl své tělo silně proti tomu mému,zakňučela jsem. Ucítila jsem jeho sílu a svaly a přitom si připadala,jako kdybych se postupně scvrkávala,kvůli tomu jak to bylo víc a víc intimní.
"Zasraná děvko." zaklel předtím,než se naklonil blíž. Jeho obličej byl teď na mém krku,zachvěla jsem se. Cítila jsem jeho horký dech na krku předtím,než jsem pocítila teplý a mokrý jazyk,kvůli čemu jsem zalapala po dechu. Přejel přes mojí linii čelisti,což mě donutilo otočit hlavu napravo,díky tomu měl lepší pístup. Pusu jsem měla trochu pootevřenou a pohledem sledovala temnou ulici,když jsem byla pořád držena jeho tělem v pasti.
Konečně se odtáhl a podíval se na mě s velkým úšklebkem,jeho pohled skenoval celé mé tělo,dokud se mi nepodíval znovu do očí. Má mysl byla zamlžená,nemohla jsem myslet racionálně,protože pořád jsem měla pocit,jako kdybych jeho jazyk putoval od mého krku až k ušnímu lalůčku. Byla jsem dětinská,chtěla jsem zvednout ruku a setřít sliny,které zanechal na mém krku,ale nemohla jsem,protože mě pořád držel.
"Jdeme." rozkázal,jeho záhadná osobnost byla zpět,když se zamračil.
"Ne,prosím." zaprosila jsem potichu,ale ignoroval mě. Popadl mě bolestivě za ruku a začal mě táhnout vedle sebe.
Byla jsem moc vystrašená na to,abych křičela nebo utekla pryč. Jeho nehty se mi zarývali do masa na mé paži,byla jsem si jistá,že tam zítra budu mít modřiny. Kousla jsem se do rtu a sledovala ulici,kterou jsme šli,jestli náhodou nespatím někoho,kdo by mi mohl pomoc. Ale nikoho jsem neviděla,celou cestu,co jsme šli k motorce.
A byli jsme znovu na tom stejně,jako předtím,akorát teď byl chytřejší a popostrčil mě k motorce jako první. Nikdy jsem neměla ráda tyhle věci,vždycky jsem se bála,že se popálím nebo nabourám. Na sucho jsem polkla,když jsem měla nohy po obou stranách motorky a pokládala si chodidla na kovové pedály,které byly pímo udělány pro osoby sedící v zadu.
Bez jakékoliv helmy nasedl. Najednou jeho ruce chytly ty mé,kterými mě donutil obejmout jeho tělo,díky čemu jsem cítila jeho svaly. Položil mé dlaně na jeho boky a potom se na mě podíval přes jeho rameno.
"Drž se mě." rozkázal předtím,než chytil řídítka a rozjel se s motorkou na silnici. V šoku jsem rychle popadla jeho bundu a díky tomu věděl,že se ho držím. Zrychlil. Schovala jsem svoje tělo za to jeho,svojí přední část těla jsem tiskla na jeho záda.
Jeli jsme nocí a postupně se dostávali do části města,kde bylo víc a víc stromů. Potom co jsme vjeli na lesní cestu,jediné co jsme mohli slyšet,byly zvuky,co vydávala motorka. To, že byla tma a mohli tu být divoká zvíata,mě donutilo přitisknout se k němu blíž. Jak se zdálo,ten muž to zregistroval,protože se podíval dolů a uviděl mé klouby,které musely už být bílé,kvůli tomu jak jsem se pevně držela.
Bílý a ne zrovna moc malý dům pohlcený stromy se najednou objevil ped námi. Ucítila jsem srdce až v krku a doufala,že tady nebydlí. Ale naneštěstí bydlel. Vjel na příjezdovou cestu a zmáčknutím tlačítka otevřel vrata od garáže,do které potom vjel.
Viděla jsem,že nemá auto,jen motorku. Když už jsme zastavili a garáž byla zavřená,nemarnila jsem čas a začala slézat z motorky. Ale protože jsem zvedla nohu moc vysoko,když jsem jí chtěla přehodit přes sedadlo,tak - protože jsem nešika - jsem ztratila rovnováhu a spadla na zadek. Věci kolem mě spadly taky a já si jen mohla představit,jak ten muž zareaguje. Ale to nebyla ta věc,které jsem se bála nejvíce ze všeho nejvíc.
Nejvíc jsem se bála štěkotu,psího štěkotu. Nebyl to jenom jeden pes,bylo jich víc. Oči se mi rozšířily,když jsem slyšela,jak skákají proti dveřím od domu,kam jsem se podívala. Nikdy jsem neměla ráda psy, a už vůbec ne ty velké.
Najednou jsem uslyšela jejich vrčení. Podívala jsem se na toho muže,který právě zamykal motorku. Potom na mě koukl,naštvaně. Rychle jsem vstala a podívala se na věci na zemi,které kvůli mě spadly.
"Omlouvám se." zašeptala jsem. Cítila jsem,jako kdybych měla něco říct.
Ten muž přešel k tomu a dřepl si,jeho kolena křuply. Když si protáhl ruce,rukávy se mu trochu vyhrnuly. Všiml jsem si,že jeho zápěstí jsou také pokryté tetováním. Potom,co uklidil věci na své místo jako předtím,stoupl si. Došel ke dveím a moje oči se znovu rozšířily,ustoupila jsem o krok dozadu.
"Ne." řekla jsem,ale bylo moc pozdě. Ten muž otevřel dveře a první věc,co jsem věděla,bylo,že dva psi poběží ke mně. Zadržela jsem dech,když se přibližovaly a vrčely.

Mumlavské vodopády

17. srpna 2014 v 21:36 Pictures/obrázky
ahoj :):)
jak už možná někdo víte,odjeli jsme s babičkou a taťkou na týden na strejdovu chatu do Rokytnice nad Jizerou.
Řeknu vám,ta cesta byla vážně hrozná. Jeli jsme sem tři hodiny nacož já nejsem zvyklá sedět jak bluma v autě.
Přijeli jsme v sobotu kolem 13:00 a já byla ohromená co to má strejda za obrovskou chatu. Hned sem to běžela prozkoumat a objevila sem saunu a spoustu pokojů a úžasnou koupelnu! (určitě vám sem přidám fotky až to tu nafotím)
Tak tedy celou sobotu jsme se jen váleli a nic nedělali. Dneska jsme měli "ráno" vyrazit na Mumlavské vodopády,ale zas tak ráno jsme nevyrazili díky mému spaní do 12:00.
Poté co mě táta vzbudil jsme se najedli a vyjeli jsme. Vodopády jsou v Harrachově , což je odsud kousek. Moc se mi nechtělo chodit,protože jsem byla ještě docela unavená.
Ale jak jsme dorazili na místo tak už jsem byla vcelku probuzená.
Babička chtěla jít liščí stezkou,tak jsme šli. Zachvíli jsme už byli u vodopádů. Řeknu vám,je to tam hrozně hezké a je tam čistý vzduch (ale je tam taky zima).
Jsou to 4 vodopády (nebo kolik) za sebou a nahoře je takový "kotel" ve kterém se "vaří" voda.
Byl to hezký výlet a určitě čekejte ještě nějaké články z Rokytnice :)






Sleeping Sun

16. srpna 2014 v 18:21 Music/hudba
Když se zamyslím nad tímto tématem napadne mě slovo odpočinek,vím pro někoho to nemá s hudbou nic společného,ale pro mě ano.
Oblíbená píseň se vždy změní podle trendů ale u mě zůstává moje oblíbená píseň už 4 roky.
Moje oblíbená píseň je tedy Sleeping Sun - Nightwish. Tuhle píseň jsem objevila díky taťkovi.
Jelikož taťka Nightwish poslouchá,tak si je pouštěl když jsem byla menší přede mnou a mě se tahle píseň velmi zalíbila.
Jak už jsem řekla že je pro mě hudba odpočinek,tak je to tak,že u téhle písničky vždy usnu.


The sun is sleeping quietly
Once upon a century
Wistful oceans calm and red
Ardent caresses laid to rest
For my dreams I hold my life
For wishes I behold my nights
A truth at the end of time
Losing faith makes a crime

I wish for this night-time
to last for a life-time
The darkness around me -
shores of a solar sea
Oh how I wish to go down with the sun
Sleeping
Weeping
With you

Sorrow has a human heart
From my God it will depart
I'd sail before a thousand moons
Never finding where to go
222 days of light
Will be desired by a night
A moment for the poet's play
Until there's nothing left to say
_________________________________________

Slunce spí tiše
Jednou po století
Zamyšlené oceány tiché a rudé
Horké laskání uložilo k odpočinku
Pro své sny lpím na svém životě
Pro přání vídám mé noci
Pravda na konci času
Ztráta víry plodí zločin

Přeji si aby tento noční čas
Trval celý život
Temnota okolo mě
Pobřeží slunečního moře
Och, jak si přeji zapadnout se sluncem
Spím
Pláču
S Tebou

Zármutek má lidské srdce
z vůle mého boha odejde
Dříve bych plul tisíce měsíců
Nikdy nenašel, kam jít
222 dnů světla
bude požadováno nocí.
Moment pro básníkovy hry
Dokud tady nebude co říct

https://www.youtube.com/watch?v=N2xaluuCiks