Take my body downtown

2. srpna 2014 v 15:23 |  Books/knihy
ahoj :):)
Řekla bych,že všichni znáte aplikaci WATTPAD (kdo neznáte,je k dispozici na stánkách Google play)
Na stránce wattpad jsou velmi hezké příběhy a knihy a jeden vám sem dám.
Jak už jste poznali z názvu článku,tento příběh má jméno "Take my body downtown".
Není to tedy můj příběh,v originále je napsaný v angličtině od autorky naughtysouls a do češtiny ho přeložila oooCHARLOTTEooo
Budu vám ho sem přidávat po částech a doufám že se vám bude líbit jako mě.

PROLOG
Koukala jsem ven z mého okna a přitom cítila důvěrně známou prázdnotu v celém těle. Znovu jsem o tom přemýšlela a jen trpělivě čekala,než se vrátí slzy,přičemž jsem uchopila řetízek,který mi dala. Dveře se najdenou otevřely,načež jsem slyšela jeho kroky. Můj otec se najednou objevil ve dveřích, v jeho očích byl vidět vztek.
"Nikdy bych to od tebe neočekával,Fay." zavrčel,přičemž narážel na telefonát od ředitele školy.
"Jak jsem řekla,není to tak,jak myslíš!" vykřikla jsem zpátky a pevně žmoulala roh polštáře v ruce.
"Tolik jsi mě zklamala." řekl předtím,než se mamka objevila ve dveřích,Její oči byly červené od pláče.
"Faylo." vydechla. "Proč?" zeptala se.
"Nutil mě!" vykřikla jsem znovu,díky čemu jsem brečela ještě víc.
"Holly,jdi prosím dolů,bude to pro tebe ještě horší,když jí uslyšíš takhle lhát." řekl můj otec mé matce,když jí objal rukou kolem ramen. Ona jen přikývla a odešla pryč.
"Mami!" křikla jsem za ní,ale ona mě ignorovala.
"Musíš se naučit to,co je respekt,Faylo,ne jenom kvůli nám,ale také kvůli sobě." sykl skrz pevně zaťaté zuby,předtím než třískl dveřmi,tak silně,až jsem cítila,jak zavibroval parapet,na kterém jsem seděla.
Seděla jsem,poslouchala tlukot mého srdce,jak pulzuje adrenalin v mých žilách. Kousla jsem se do rtu a bojovala se slzami,když jsem si uvědomila,že se všechno posralo kvůli lžím. Stoupla jsem si.
Útěk. To bylo to,co jsem potřebovala,to nejlepší. Musela jsem utéct.
Otevřela jsem okno a podívala se na prázdnou noční ulici. Už byla půlnoc,měsíc zářil. Přehodila jsem nohy přes okraj a skočila. Doskočila jsem tak,jak jsem si byla jistá,že se mi nic nestane,což jsem se jednou naučila během tělocviku.
Bez jediného pomyšlení podívat se zpátky jsem se rozběhla. Běžela jsem nejrychleji,jak jsem mohla,co nejvíce jsem se odrážela nohama od chodníku,dokonce až tak,že jsem viděla všechno kolem sebe rozmazaně. Během krátké chvíle jsem se konečně dostala nejméně jednu míli od domova,do méně rušné části města. My žili v té nejrušnější.
Štěkající psi,křik,tráva a nářek. To bylo všechno,co jsem slyšela nebo cítila,když jsem procházela alejí nebo kolem domu,jehož vstupní dveře byly otevřené. Jako kdyby se právě otevřeli.
Slzy se objevily v mých očích,při přemýšlení nad věcmi,které se staly minulý rok,a které také hodně ovlivnily mojí situaci ve škole. Obmotala jsem ruce kolem mého pasu,palci jsem přejížděla přes jizvy,což byla jen poslední kapka k tomu,abych se rozbrečela.
Slzy mi tekly z očí,jak jsem tiše brečela. Šla jsem po ulici jen v jeděch žínech a tlustém svetru.Byl konec zimy a poslední sníh křupal pod mými nohami,pokaždé když jsem udělala krok.
Přešla jsem ke dveřím,které byly otevřené, a v chvíli někdo z nich vyšel ven. Vzhlédla jsem a přitom potkala jeho oči,kterými mě zamračeně sledoval. Tetování pokrývaly jeho krk,což bylo znamení toho,že jeho zbytek těla bude také pokryt. Piercing měl připnutý na plném rtu,další dva černé v jeho obočí a takéjsem viděla slabý náznak oční linky kolem očí.
Sklopila jsem pohled opět dolů,věděla jsem,že mě viděl brečet,stejně jako to,že je nebezpečný. Donutila jsem své nohy jít rychleji a přitom přitiskla ruce blíž k tělu.
Ovšem kroky byly slyšet za mnou,což mě nutilo jít ještě rychleji. Kousla jsem se do rtu a modlila se,aby ten člověk zahnul,když jsem se chystala přejít ulici.
"Mladá slečno." uslyšela jsem silný hluboký britský přízvuk. Pokračovala jsem dál v chůzi,ignorovala ho,ovšem byla jsem nucena se zastavit,když se jeho dvě ruce,objevili na mých bocích a přitáhli si mě k jeho hrudi. Otočila jsem se a potkala ty stejné oči.
"Kam jdeš?" zeptal se,jeho jazyk unikl z jeho plných rtů,přičemž je navlhčil dřív,než se na jeho tváři objevil úšklebek. Oči mu zářily pobavením,jeho kudrny byly postupně bělejší a bělejší,jak na ně dopadal sníh. Ale jemu to bylo jedno. Díval se upřeně do mých očí a já přitom byla uvězněna jeho uchopením i pohledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama