Take my body downtown 1/2

17. srpna 2014 v 21:52 |  Books/knihy
1.CHAPTER 1/2 ♦ I'M HERE NOW
"Nech mě jít." zavrčela jsem a přitom bojovala s jeho rukama,které mě držely. Ale byla jsem slabá,ten muž byl silný a já navíc vystrašená. Vzhlédla jsem,přičemž jsem potkala jeho světle zbarvené oči,jak se na mě dívaly z velké výšky.
"Co tady děláš takhle pozdě?" zeptal se monotónně,pořád na mě koukal.
"Prosím." zaprosila jsem a přitom se začala znovu bránit ,ale díky tomu,mě akorát chytil ještě pevněji. Slzy začaly znovu unikat z mých očí. Kůli téhle i předchozí situaci jsem se cítila slabě a křehce.
Pořád mě držel v jeho náručí,když se naklonil ke mně blíž,aby mohl něco zašeptat do mého ucha.
"Křič a budeš litovat." Zalapala jsem po dechu,ale poslechla jeho rozkaz. Byla jsem tolik vystrašená,když mě začal tlačit dopředu. Během minuty jsme došli před dům,odkud vyšel. Stála před ním velká motorka. Mé otázky byly zodpovězeny,když jsme přešli k ní. Nutila jsem se zůstat silná.
Když mě ten muž nechal,počkala jsem,než nastartoval motor a konečně nasedl na motorku. udělala jsem jednu věc,která mě napadla. Běžela jsem.
Vítr mi vlál ve vlasech,jak jsem běžela pryč a slyšela ho křičet "Hej!". Ale přesto jsem se nutila běžet dál. Přeběhla jsem silnici dostala se na chodník na protější straně. Žádní lidé tu nebyli,ulice byly v tuhle dobu většinou prázdné. Rychle jsem se ohlédla přes rameno,spatila jsem ho,jak zrovna přebíhá silnice a sleduje každý můj pohyb. Pronásledoval mě.
"Do prdele!" zaklela jsem a rozeběhla se ještě rychleji,dokud jsem nevběhla so postraní uličky. Doufala jsem,že mě neviděl. Stočila jsem se do klubíčka,když jsem se schovala za popelnici. Rukou jsem si zakryla pusu,ab můj dech nebyl tak hlasitý. Kroky byly slyšet blíž a blíž,ovšem míjely postraní uličku.
Když už jsem je neslyšea,rozhodla jsem se počkat,dokud nebude určitě pryč. Mé srdce bylo vážně rychle,nohy jsem měla jako z želé a hrdlo se mi poád svíralo ještě víc,tak až jsem nebyla skoro vůbec schopná dýchat.
Hluboké nádechy a výdechy mi pomohly se uklidnit předtím,než jsem vykoukla zpoza popelnice. Ulice byla prázdná. S malinkým úsměvem jsem si pomalu stoupla,ale pořád jsem byla opatrná. Bála jsem se,že by mě mohl slyšet,pokud by byl blízko. Byla jsem na kraji ulici a rozhlížela se. Vkřikla jsem,když jsem byla silou natlačena proti zdi a setkala se znovu se stejnýma,tentokrát ovšem tmavě zbarvenýma očima. Díval se naštvaně a zuřivě. Přitiskl své tělo silně proti tomu mému,zakňučela jsem. Ucítila jsem jeho sílu a svaly a přitom si připadala,jako kdybych se postupně scvrkávala,kvůli tomu jak to bylo víc a víc intimní.
"Zasraná děvko." zaklel předtím,než se naklonil blíž. Jeho obličej byl teď na mém krku,zachvěla jsem se. Cítila jsem jeho horký dech na krku předtím,než jsem pocítila teplý a mokrý jazyk,kvůli čemu jsem zalapala po dechu. Přejel přes mojí linii čelisti,což mě donutilo otočit hlavu napravo,díky tomu měl lepší pístup. Pusu jsem měla trochu pootevřenou a pohledem sledovala temnou ulici,když jsem byla pořád držena jeho tělem v pasti.
Konečně se odtáhl a podíval se na mě s velkým úšklebkem,jeho pohled skenoval celé mé tělo,dokud se mi nepodíval znovu do očí. Má mysl byla zamlžená,nemohla jsem myslet racionálně,protože pořád jsem měla pocit,jako kdybych jeho jazyk putoval od mého krku až k ušnímu lalůčku. Byla jsem dětinská,chtěla jsem zvednout ruku a setřít sliny,které zanechal na mém krku,ale nemohla jsem,protože mě pořád držel.
"Jdeme." rozkázal,jeho záhadná osobnost byla zpět,když se zamračil.
"Ne,prosím." zaprosila jsem potichu,ale ignoroval mě. Popadl mě bolestivě za ruku a začal mě táhnout vedle sebe.
Byla jsem moc vystrašená na to,abych křičela nebo utekla pryč. Jeho nehty se mi zarývali do masa na mé paži,byla jsem si jistá,že tam zítra budu mít modřiny. Kousla jsem se do rtu a sledovala ulici,kterou jsme šli,jestli náhodou nespatím někoho,kdo by mi mohl pomoc. Ale nikoho jsem neviděla,celou cestu,co jsme šli k motorce.
A byli jsme znovu na tom stejně,jako předtím,akorát teď byl chytřejší a popostrčil mě k motorce jako první. Nikdy jsem neměla ráda tyhle věci,vždycky jsem se bála,že se popálím nebo nabourám. Na sucho jsem polkla,když jsem měla nohy po obou stranách motorky a pokládala si chodidla na kovové pedály,které byly pímo udělány pro osoby sedící v zadu.
Bez jakékoliv helmy nasedl. Najednou jeho ruce chytly ty mé,kterými mě donutil obejmout jeho tělo,díky čemu jsem cítila jeho svaly. Položil mé dlaně na jeho boky a potom se na mě podíval přes jeho rameno.
"Drž se mě." rozkázal předtím,než chytil řídítka a rozjel se s motorkou na silnici. V šoku jsem rychle popadla jeho bundu a díky tomu věděl,že se ho držím. Zrychlil. Schovala jsem svoje tělo za to jeho,svojí přední část těla jsem tiskla na jeho záda.
Jeli jsme nocí a postupně se dostávali do části města,kde bylo víc a víc stromů. Potom co jsme vjeli na lesní cestu,jediné co jsme mohli slyšet,byly zvuky,co vydávala motorka. To, že byla tma a mohli tu být divoká zvíata,mě donutilo přitisknout se k němu blíž. Jak se zdálo,ten muž to zregistroval,protože se podíval dolů a uviděl mé klouby,které musely už být bílé,kvůli tomu jak jsem se pevně držela.
Bílý a ne zrovna moc malý dům pohlcený stromy se najednou objevil ped námi. Ucítila jsem srdce až v krku a doufala,že tady nebydlí. Ale naneštěstí bydlel. Vjel na příjezdovou cestu a zmáčknutím tlačítka otevřel vrata od garáže,do které potom vjel.
Viděla jsem,že nemá auto,jen motorku. Když už jsme zastavili a garáž byla zavřená,nemarnila jsem čas a začala slézat z motorky. Ale protože jsem zvedla nohu moc vysoko,když jsem jí chtěla přehodit přes sedadlo,tak - protože jsem nešika - jsem ztratila rovnováhu a spadla na zadek. Věci kolem mě spadly taky a já si jen mohla představit,jak ten muž zareaguje. Ale to nebyla ta věc,které jsem se bála nejvíce ze všeho nejvíc.
Nejvíc jsem se bála štěkotu,psího štěkotu. Nebyl to jenom jeden pes,bylo jich víc. Oči se mi rozšířily,když jsem slyšela,jak skákají proti dveřím od domu,kam jsem se podívala. Nikdy jsem neměla ráda psy, a už vůbec ne ty velké.
Najednou jsem uslyšela jejich vrčení. Podívala jsem se na toho muže,který právě zamykal motorku. Potom na mě koukl,naštvaně. Rychle jsem vstala a podívala se na věci na zemi,které kvůli mě spadly.
"Omlouvám se." zašeptala jsem. Cítila jsem,jako kdybych měla něco říct.
Ten muž přešel k tomu a dřepl si,jeho kolena křuply. Když si protáhl ruce,rukávy se mu trochu vyhrnuly. Všiml jsem si,že jeho zápěstí jsou také pokryté tetováním. Potom,co uklidil věci na své místo jako předtím,stoupl si. Došel ke dveím a moje oči se znovu rozšířily,ustoupila jsem o krok dozadu.
"Ne." řekla jsem,ale bylo moc pozdě. Ten muž otevřel dveře a první věc,co jsem věděla,bylo,že dva psi poběží ke mně. Zadržela jsem dech,když se přibližovaly a vrčely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama